V mezičase mezi dvěma zaměstnáními a školou jsem namalovala svůj únorový obrázek. Do ucha mi zněla slova Krylovy písně pryč odsud jít s tou karavanou mraků ... ano, už mám zase pocit, že tohle nemůžu zvládnout.

Venku vysvitlo slunce a já věděla, že přišel čas lednové poutě. Krátce jsem mrkla do mapy a zaujaly mě vodopády na Bystřičce, ty jsem v zimě ještě neviděla. Zpátky bych se mohla vrátit po zelené, přes Smrdutou. Vzhledem k tomu, že na obrázku je za mostem kupka hnoje, která jak známo zrovna nevoní, bylo rozhodnuto.

Dvacátý čtvrtý obrázek je plný mostů, a je fakt, že průjezdem tramvají předvánoční Prahou, cestou na naši dernisáž, jsem si jich užila dostatek. Mosty ale nejsou jen stavby z kamene a železa – jsou především přechody. Spojení mezi minulostí a přítomností. V prosinci jsem díky arteterapii došla k několika AHA momentům, kdy se mi jednotlivé fragmenty...

17. listopad byl letos pošmurný deštivý den, většinou je člověk rád, když v takovém počasí nikam nemusí a může si vychutnat tento čas v pohodlí domova u roztopeného krbu. Ale já měla chuť vyrazit. Navzdory původnímu plánu jsem dojela až na konec Chvalčova ke kříži Na hrobech. Nevydala jsem se po zelené Cyrilometodějské stezce, ale rozhodla jsem se...

Tu pomyslnou pandořinu skříňku jsem nakonec otevřela...ono to v životě ani jinak nejde. Tedy pokud člověk nechce ustrnout na jednom místě.

V září jsem prožila poslední měsíc v práci na pozici obchodní asistentky. Práce to byla zábavná, ale člověk byl pořád v adrenalinovém rozpoložení, orientovaný na rychlost a výkon. Padající vlasy mi začaly hlásit, že potřebuji změnu, že jsem opět vyčerpaná. Ani dva měsíce užívání Biotinu nepomohlo. Výstup z rychle rozjetého vlaku v práci byl...

Namalovala jsem svůj dvacátý obraz, na plátně mi vzniklo noční panorama a mě napadlo po roce udělat opět noční výšlap na Hostýn. Dny utíkaly, prázdniny byly nabité pestrým programem a pracovními povinnostmi. Přesto, že se blížil úplněk, pro noční pouť ideální podmínky a představa osvícené baziliky byla velmi lákavá, při večerní procházce kolem...

Jako pokaždé jsem před svou poutí namalovala obrázek. Zprvu jsem svůj devatenáctý obrázek moc nechápala, vnímala jsem velkou vodu, vylézající žížaly po dešti, hojící se jizvy, překročení Rubikonu, změnu směru. Ale nedávalo mi to smysl.

Období dlouhých teplých večerů, kdy Vám při procházkách na cestu svítí svatojánské mušky miluji. V Shakespearově komedii Sen noci svatojánské si moje maminka na Těšínském divadle zahrála roli Měsíce. Myslím, že tato role byla připsána přímo na kulaťoučké tělo mojí maminky. Jak bylo pro ni typické, i z malé bezvýznamné roličky vykouzlila v publiku...