Tentokrát jsem se chystala jít na Hostýn se svou setřenicí a jejím manželem. Bohužel předpověď počasí nebyla úplně sluníčková, a chápu, že spoustu lidí to tak má, že si chce výlet užít se vším všudy, tedy i s pěkným počasím. Bez problémů jsme naši plánovanou společnou cestu odložili.

Naši společnou. Já přesto jít chtěla. Obrázek už jsem měla namalovaný, a jak se ukázalo, už předem se vědělo, že se mnou půjde někdo úplně jiný. Člověk v mém životě velmi důležitý. Nechtělo se mi jít samotné, tak jsem oslovila svou kamarádku, o které vím, že jí nějaké to bláto a případný déšť neodradí.

Kamarádku, která ovšem už mou kamarádkou být nemusela. Datumy tentokrát hrály na naší cestě důležitou roli. Například hned to první, dnešní. Je to neuvěřitelné, ale bez jednoho dne přesně před třemi lety, 15.3.2021, se mezi námi událo něco velmi zraňujícího. Znaly jsme se krátce. Vše se vyvíjelo velmi spontálně a zpočátku bez známek nějaké kolize. Kamarádka mi s rošťáckým úsměvem založila seznamku. Byly jsme jak dvě puberťačky, nasmály jsme se, bez dlouhého přemlouvání jsem se hecla, že to zkusím. Hned první zájemce mi padl hodně do oka. Byl chytrý, vtipný, nač to zdržovat dopisováním, nejlepší by bylo se potkat. Bohužel zrovna od následujícího dne byl vyhlášen zákaz přejezdu osob z okresu do okresu. Jak to tedy udělat? Láska si vždycky cestu najde. Jednou týdně jezdíval do práce přes Přerov a to byl můj okres. Domluvili jsme si tedy rande na neutrální půdě, v Přerově u kostela sv. Michala. Samozřejmě s respirátory na obličejích. Vašek měl už předem vymyšlenou trasu do parku Michalov. Jelikož mám syna Michala, přišlo mi to jako jasné znamení. Cítila jsem se s ním velmi uvolněně a přirozeně. Tedy ne, že bychom zůstali skytí pod rouškami, navzdory restrikcím jsme si je odvážně dali pod bradu, dlouho se procházeli a měli si co povídat až do západu slunce. Poprvé jsem s mužem zažila, že by mezi námi mohlo být kamarádství i jiskření zároveň. Pro mě to byla láska na první dobrou.

Protože z mého vyprávění to byl samozřejmě pan Úžasný, kamarádka projevila zájem mého nového přítele poznat. Neměla jsem s tím problém, byla vdaná, chtěla přijet i s dětmi na společné čtení Letopisy Narnie. Zajímalo jí, jak vlastně vypadá. Jelikož jsem neměla žádnou jeho fotku, poslala jsem jí jeho odkaz ze seznamky. Večer jsem si vesele dopisovala s Vaškem, když najednou přešel ve strohý styl a zeptal se mě, kdo je paní H. a co to má jako znamenat? Vůbec jsem netušila, co se děje? Bohužel kamarádka se rozhodla otestovat, jak je na tom Vašek s věrností a upřímností a oslovila ho na seznamce. Vašek ji mile odmítl. Původní záměr měl být asi kamarádské ochranitelské gesto. V té chvíli se v ní však probudila odmítnutá žena lvice a jako známá rybička Dory z pohádky Hledá se Nemo pravděpodobně úplně zapomněla na svůj předchozí záměr. Odpověděla mu něco peprného a dodala: "Tak pozdravuj Monču!" A tím mi podřezala větev. Ač bych s takovým testíkem osobně nesouhlasila, myslím si, že v případě dobrého plánu by bylo, mě s touhle provokací vůbec nespojit. Od té chvíle si Vašek vůbec nenechal vysvětlit, že jsem o tom neměla potuchy, že to nebylo ani z mojí hlavy, ani žádný projev nedůvěry vůči němu. Jak láska rychle začala, ještě rychleji z jeho strany skončila. Já měla po několikáté ve svém životě zlomené srdce a ještě o kamarádku míň.

Hodně jí to mrzelo, omlouvala se mi, vysvětlovala. Nechtěla jsem nic slyšet. Myslím, že jsem si na ní tehdy vylila svou bezmoc cokoliv změnit. Zlobila jsem se. Vnímala jsem to jako zradu a závist z její strany. Potřebovala jsem ve svém zoufalství někoho obvinit. 

Čas je opravdu nejlepší lékař. Tak jako mizí kruhy na hladině, když do ní vhodíme kámen, tak i tato rána se celila. Řekla jsem si, že kdyby Vašek byl zamilovaný stejně jako já, určitě by se nenechal tak lehce odradit. Dala jsem znovu šanci kamarádství, které by nemohlo pokračovat mimo jiné bez mé snahy o odpuštění a jejího velkého srdce, které trpělivě čekalo, až se vybublám z víru emocí. Je to vášnivá okouzlující impulsivní žena, trochu ztřeštěná, velmi zábavná, a naprostá požitkářka. Člověk se s ní nikdy nenudí. I když se vidíme párkrát do roka, vždycky jsem velmi vděčná, že se nám podařilo znovu vrátit důvěru do našeho vztahu. Po každém novém nezapomenutelném zážitku, který s ní prožiju, si říkám, že tohle bych nezažila, kdybych se nenaučila odpouštět. Mám ji moc ráda. I v kamarádství se dá sestupit dolů a pak znovu nahoru.

Anebo si dát malou túru. Dnes to byl výšlap na Hostýn, který měl svůj půvab, vtip i duchovní rozměr. Trasa začala na parkovišti u hotelu Říka. Vydaly jsme se po žluté turistické značce asi 3km nahoru a z Hostýna zpět 2km po červené prudce dolů. Při začínajícím dešti jsme prošly kousek po žluté podél splavů na říčce Bystřičce. Vycházku jsme zakončily obědem v mé oblíbené restauraci Říka. Další důležité datum, které nás provázelo, bylo 15.srpna. K tomu se vrátím někdy příště. Tak jako k fotografování křížové cesty. Tentokrát byla zavřena z důvodu kácení stromů.